Home Blog Page 11

Biblio lingo spot

0

Gertrude is very hard on me, I must confess. That being rather annoying at times and knowing her vanity manifested by how much importance she gives to her hair and toe curling, the first for her looks and the second for her brain cells, I took the liberty of telling her that I find it not fair at all. Why should my earnest passion for air baths au naturel be bothering her? No one can see me apart from you, Bernard.

Three well-known works by three famous novelists or playwrights, all of them are representing the same literary period. Can you find the titles of the works in the text and state the writers´ names? What is the period called?

Whoever answers first, gets a small gift ?

/Biblio lingo spot připravuje Zdenka Čechová/

Jsem součástí Ústí

Už je to sedm měsíců, co jsem tady. Uběhla velká část z mého času v Ústí nad Labem a já tohle město pořád miluji. Ústí mě přivítalo s otevřeným srdcem a přátelským postojem. Nyní je všechno jednodušší, znám město, dokážu najít všechno, co potřebuji, velice rychle. Také znám o něco více Čechy a to mi pomáhá zařadit se do společnosti lépe než na začátku. Někdy, když si připravuji, co řeknu v obchodě nebo na nádraží, lidé ani nepoznají, že neumím česky. Jednou se mě nějaká žena zeptala na autobusovou zastávku a já ji odpověděla v češtině. Byla jsem na sebe pyšná, že jsem jí mohla pomoct (doufám, že jsem ji neposlala na špatnou stranu 😀 ) Jindy jsem byla překladatelkou mezi pasažérem ve vlaku, který mluvil jen anglicky, a průvodčím, který mluvil jen česky. Všimla jsem si, že je tu více anglicky mluvících lidí, než první měsíce mého projektu. To mě přivádí na myšlenku, že jsem nebyla jediná, kdo se styděl používat cizí jazyk. Doufám, že důvod, proč nyní začali mluvit, je ten, že mi více věří. Někdy se mě na něco zeptají anglicky a já odpovím česky 😀

Nyní mám mnoho přátel mezi kolegy a kolegyněmi a mluvíme spolu o hodně věcech. Nyní je znám lépe a oni znají lépe mě, takže komunikace je jednodušší. Cítím, že mě mají rádi, což mě těší, protože já je mám ráda od prvních dní. Mám opravdu ráda lekce ruštiny, protože ženy, které je navštěvují, jsou velmi zajímavé. Není to jen o tom, že já je učím rusky, to ne. Ony mě zároveň učí česky, opravují mé chyby v překladech, říkají mi mnoho informací o českých tradicích a zvycích. Děláme v hodinách mnoho vtipů a sdílíme zkušenosti týkající se čehokoliv. Je tak důležité začít týden pozitivními emocemi. Dostávám jich od nich hodně. Doufám, že I ony si užívají naše pondělní rána stejně jako já. Mám ráda děti ze svých hodin angličtiny. Minulý týden mi kluk dal svou kresbu a řekl, že mi ho to bude připomínat, až budu zpátky v Arménii. Určitě bude.

Jsem velmi šťastná, když se lidé zajímají o Arménii, její kulturu a tradice. Udělala jsem mnoho prezentací a pokaždé jsem byla požádána, abych udělala další. Je to velké potěšení je dělat, když vidím, jak mě teenageři poslouchají a ptají se na spoustu věcí. Já jim chci povídat a oni chtějí poslouchat. Co může být lepšího?

Ústí nad Labem se stalo mým domovem. Když cestuji do jiné země nebo města, na zpáteční cestě se vždy cítím, že se vracím domů. Dokonce I moji přátelé z Arménie jsou překvapeni, jak často ho nazývám domovem. Stejně s knihovnou: nejdříve to byla knihovna, ale nyní je to moje nebo naše knihovna. Moje kolegyně z Jerevanu na to trochu žárlí. Ale tak to prostě je. Nečekala jsem, že všechno a všichni tady se může stát tak blízké, tak moje v pouhých sedmi měsících, ale stalo se to. Cítím se tu příjemně, volně, dobře, cítím, že i když jen dočasně, jsem tady toho součástí.

I am a part of Usti

It is already seven months that I am here. I passed the great part of my time in Usti nad Labem and I am still in love with this city. Usti is the city, which welcomed me with open heart and friendly attitude. Now everything is easier, I know the city, I can find everything I need very fast. I know a little bit more Czech and it helps me to involve in the society easier than at the beginning. Sometimes when I prepare what I am going to say at shops or stations, people even do not notice that I cannot speak Czech. Once a woman asked me about some bus stop and I answered her in Czech. I felt very proud that I could help her (I hope that I did not send her in a wrong direction 😀 ).  The other time I was a translator in the train between a passenger who spoke only English and a train guide who spoke only Czech. I noticed that now there are more people speaking English, than first months of my project. This lets me think that I was not the only one, who was shy to talk in a foreign language. I hope that the reason they started to talk is that they trust me more. Sometimes they ask me something in English and I answer in Czech :D.

Now I have many friends among colleagues, with whom we discuss many topics. Now I know them better and they know me better too, so the communication is much easier. I feel that they like me and it is a great pleasure, because I liked them from the first days. I really enjoy my Russian lectures, because women there are very interesting. It is not only that I teach them Russian, no. At the same time they teach me Czech, correct my mistakes in translations, tell me a lot of information about Czech traditions and habits. We make many jokes at lessons and share our experience about everything. It is so important to start a week with positive emotions. They give me a lot of these. I hope that they enjoy our Monday mornings as I do. I love children from my English lessons. Last week a child gave me his drawing as a present and said that it will remind me of him when I will be back to Armenia. Definitely, it will.

I am very happy when I see that people are interested in Armenia, in its culture and traditions. I did several presentations and one after another, I was asked to do once more. It is a great pleasure for me to do them when I see that teenagers listen to me and ask me many questions. I want to tell them and they want to listen. What can be greater pleasure?

Usti nad Labem has become a home for me. When I go to other country or city, on the way back I always feel that I go home. Even my friends from Armenia were surprised how often I call it home. Also the library: at first, I used “the library” and now I say “my or our library”. My colleagues from Yerevan were a little jealous of this point :D.  But it is what it is. I did not expect that everything and everyone here could become so intimate, so my own only in seven months, but they are. I feel comfortable, I feel free, I feel good, I feel that even if temporary, I am a part of here now.

Text: Tatevik Tamazyan / Překlad: Zuzana Pařízková

Konkubína a námořník

V rubrice „Klíčovou dírkou“ vám představujeme krásné ilustrace s lehce lechtivou tématikou, které doplňují slovy zaměstnanci knihovny.

Studentenzeit, litografie Numa Bassaget

Tak ponechej si v šatech svých své moly

A do karafy přilívej levné víno od naproti

Kde stáčí lůzu jen Bůh sám

*

Svoji tvář, co prošla časem, utop v soli

Uvař, zameť, nadýchej postel zanedbanou léty

Kam z nouze občas hlavu poskládám

*

Jen zapal svíce a svez své dlaně

po bocích až do kolen

Mé mužství, co uctívaly jiné laně

Opisuj ústy vřelým a sladkým refrénem

*

Tvé děravé haleny a pohyblivé mouky

Tabákem čpící závěsy

Mění se pod rozkoší ve voňavé louky

Když se můj oř v tebe zavěsí.

*

Ať celá Země svými ňadry kývá

A ze sopek tryská horká láva bílá

Václav Školoud /2018/

Víno, káva, čokoláda, bum… Apríl!

Třináctý týden roku 2018 se nese ve znamení změn, obměn a proměn, přesto v sobě ukrývá tradice. Je prvním kompletním týdnem jarním a jako první ze všech týdnů roku 2018 vstává o hodinu dříve po celý svůj čas. Je týdnem velikonočním a svátečním, otevírá dveře tradicím, církevním a lidový zvykům. Již není týdnem postním a ve chvíli, kdy si Boží hod velikonoční podá ruce s Aprílem, stane se nadmíru veselým společníkem vybaveným řadou podařených šprýmů a šprťouchlat.

A když jsme u těch tradic, zvyků, obyčejů, rituálů, šprýmů, folklóru, veselého umění a lidové zábavy, šprťouchlat, žertů a vtípků, jistě nám odpustíte, že knihou týdne nebude kniha jedna. Budou rovnou tři.

Ilustrační foto Pixabay

První kniha Čokoláda nám týden pořádně osladí. Aby nám chuť na sladké dlouho vydržela a nenudila, přidáme jemně hořkosti. S hořkou chutí poradí Kniha o kávě. A protože jde o týden výjimečný a slavnostní, kniha Víno doporučí, jakou odrůdu případně vybrat na sváteční stůl. Přejeme krásné svátky jara a veselého Apríla.

SCHUMACHER, Karl. Čokoláda: velká encyklopedie: dějiny čokolády, jemné pečivo, cukrovinky, dezerty a nápoje. Bratislava: Trio, 2002. ISBN 80-968705-0-5.

VESELÁ, Petra. Kniha o kávě: průvodce světem kávy s recepty na její přípravu. Praha: Smart Press, 2010. ISBN 978-80-87049-34-1.

DOMINÉ, André a Eckhard SUPP. Víno. Praha: Slovart, 2005. ISBN 80-7209-347-9.

Jana Bednářová

Biografie cestovatelské legendy

CHROUST, Adam. Stingl Miloslav: biografie cestovatelské legendy. Brno: Jota, 2016. 538 s. ISBN 978-80-7462-870-2.

Kniha 12. týdne roku 2018 je dobrodružná, plná zajímavých zážitků, dramat i překvapivých setkání, příběhů, obrazů, fotografií, dokumentů, cest a kultur, zemí, lidí, břehů, moří a oceánů, hor a krajin… Vypráví totiž životní příběh jednoho z největších českých cestovatelů Miloslava Stingla (nar. 19. 12. 1930 v Bílině), který osobně poznal řadu domorodých kultur a o svá dobrodružství a zážitky se podělil ve více než 43 knihách.

Tvůrcem autorizované biografie cestovatelské legendy, jak zní podnázev knihy Stingl Miloslav, je dokumentátor, producent, projektový manažer a milovník dějin 19. a 20. století Adam Chroust. Předmluvu napsal cestovatel a spisovatel Miroslav Zikmund, krásné ilustrace ke knize vytvořila animátorka Eliška Chytková.

Publikace s více než pěti sty fotografiemi a význačnými dokumenty zahrnuje i vyklápěcí stránky s mapami. Zajímavý je také bohatý doprovodný materiál: ručně malovaná barevná oboustranná nástěnná mapa světa, DVD s výběrem nejlepších televizních pořadů a dokumentem z expedice za kubánskými indiány Yeteras, CD s nahrávkami rozhlasových rozhovorů, replika Stinglova cestovního pasu s dobovými vízy.

 „(…) ‚Pane profesore, volalo Ministerstvo zahraničí, prý jestli byste chtěl být indiánský náčelník.‘ A já jsem jí říkal: ‚Paní Marie, to už jsem slyšel na apríla hodně blbostí, ale tohle mi ještě nikdo neřekl.‘ Jenže nešlo o vtip. Asi za hodinu volalo opravdu Ministerstvo zahraničí a ptali se, jestli bych nechtěl být indiánským náčelníkem. (…) ‚Soudruzi, co vy byste tomu řekli?‘ Odpověděli: ‚Soudruhu Stingle, my se poradíme a za hodinu vám zavoláme.‘ Za hodinu opravdu znovu telefonovali a říkali: ‚Tak my bychom chtěli, abyste byl indiánský náčelník.‘ Mně to samozřejmě nedalo a zeptal jsem se: ‚A proč, soudruzi?‘ Asi na vteřinu bylo ticho, načež se ve sluchátku ozvalo rázné: ‚Protože to jsou naši rudí bratři.‘ A to mě absolutně odbouralo.“ (s. 311)

/Knihu i doprovodné materiály si lze prezenčně vypůjčit v Regionální studovně (Oddělení studoven, VH 45)/

Jana Bednářová

Blues pro Václava Hraběte

Láska je jako večernice
plující černou oblohou
Zavřete dveře na petlice!
Zhasněte v domě všechny svíce
a opevněte svoje těla
vy
kterým srdce zkameněla (s. 11)

Básník a hudebník Václav Hrabě se narodil 13. června 1940 v Příbrami a vyrůstal v rodinném domku v Lochovicích na Berounsku. Po maturitě na gymnáziu v Hořovicích začal studovat na Vysoké škole pedagogické v Praze. Ne studium, ale především Praha pro něj představovala nový svět – kina, hudební kluby, knihovny, přátelé… Přes den navštěvoval přednášky, po nocích se věnoval hudbě, četl, vzdělával se a psal poezii. „On toho chtěl strašně moc ve strašně krátkém čase,“ řekl o něm jeho přítel Josef Rebec.

Je to vždycky taková malá chvíle
Tak akorát
na jeden tulipán (s. 24)

Po absolvování vojenské služby, která pro něj byla jen ztrátou času, protože se nemohl věnovat psaní, žil a pracoval v Praze. Stihl se stát hlavou rodiny, rozrostl se počet jeho přátel, básní, dopsal novelu a muzikál. Jeho velká touha psát poezii ho ale uvedla do tíživé situace, měl velké finanční problémy, a také došlo k rozpadu manželství s jeho ženou Olgou, což Hrabě těžce nesl. Psát ale nepřestal. Jeho přátelé, kteří se s ním v té době stýkali, se shodli na tom, že byl na pokraji psychických i fyzických sil. Učil, intenzivně se věnoval poezii, recitoval ve Viole, kde pomáhal i jako technik, psal recenze a články do časopisů, podílel se na dalších a dalších projektech. Jiří Růžička, blízký přítel Václava Hraběte, vzpomínal na jeho slova: „Řekl: Já už na tohle nemám, já už nemůžu, já když dopíšu, tak takhle jak jsem v šatech, padnu na postel a spím. Prostě, Jirko, hlídej mě, dej na mě pozor…“

A mně se chce tak spát
Spát
ve stínu tvých vlasů
Spát na nic nemyslet
při zvuku tvého hlasu se probouzet
jak kuchař
v pohádkách kde spí se stovky let (s. 13)

Jako by Václav Hrabě předvídal, že má málo času a musí toho hodně stihnout, hodně napsat a vytvořit – psal stále a všude. Možná aby nakonec mohl „dospat všechny svoje nedospánky“, odešel mladý. Bylo mu dvacet čtyři let, když byl 5. března 1965 nalezen mrtvý ve svém bytě. Nešťastnou náhodou se otrávil oxidem uhelnatým. „Přišel tehdy domů ve 2.30 hodin ráno, zapálil si v kuchyni troubu a hořáky plynového sporáku, kterým si přitápěl, a usnul,“ řekla o Olga, která s rodinou spala ve vedlejším pokoji. Básníkův odchod ze světa znamenal šok pro mnoho jeho přátel a známých.

A kdybych už měl umřít
chci hvězdy na rakev
a trochu hnědé hlíny
hřejivé jako krev
Na hřbitově ať hrají
houslovou sonátu
v které zní mořské mušle
a slunce pasátů (s. 38)

Za svého života Václav Hrabě knižně nepublikoval, časopisecky jen sporadicky. Kromě dvou autobiografických reportáží vydal kolem desítky básní. V rukopise zůstala povídka Horečka (knižního vydání se dočkala v roce 1994). Všechny jeho sbírky byly editory sestaveny až posmrtně. Z opisů vznikla knižní vydání Stop-time (1969), Blues v modré a bílé (1977) a pásmo z veršů Korunovační blues (1981), Černé nebe nad městem (1985), Blues pro bláznivou holku (1990), Blues (1995).

Potichu si zpívám
do rytmu deště
náhodná slova
o zmoklém městě
Jdu Nevím vůbec kam
a s každou kapkou
zas znova začínám (s. 59)

Text upraven a zkrácen podle medailonu VKV 2010/1: http://oldwww.knihovnauk.cz/dat/bib/aut/00117-medailon.pdf

Úryvky básní vybrány z publikace: HRABĚ, Václav. Blues: blues pro bláznivou holku a jiné básně. V nakl. Labyrint 2. vyd. Praha: Labyrint, 1999. 172 s. ISBN 80-85935-11-2 (váz.).

Výběrová bibliografie Václava Hraběte v digitalizované podobě do roku 2009

text Jana Bednářová / foto Václav Školoud

Čtenářská republika

V 11. týdnu roku 2018 se nám představuje kniha o současné české čtenářské kultuře Česká čtenářská republika: generace, fenomény, životopisy. Literární teoretik, historik a kritik Jiří Trávníček v ní milovníky knih seznamuje se zajímavými fakty o českém čtenářství z různých úhlů pohledu – generačního, tematického a pomocí skutečných čtenářských příběhů.

„Často to mám tak, že se postavím před obrovskou knihovnu, kterou má tatínek, já nebo ségra. Tam takhle stojím… a aha, tahle. Pamatuju si, že jsem ji někdy četla a že se mnou teď nějak rezonuje. Tak si ji vytáhnu. Beru to jako návrat k příteli. Vracíte se na místo, kde je vám dobře. Na tohle jsem vděčnej čtenář.“ (s. 348)

K akci čtenářských životopisů byl podle autora knihy zřízen i facebookový profil (Čtenářské životopisy / Reading life-stories), kde se může každý pochlubit vlastními čtenářskými životopisy a podělit se o zkušenosti.

TRÁVNÍČEK, Jiří. Česká čtenářská republika: generace, fenomény, životopisy. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.; Brno: Host – vydavatelství, s. r. o, 2017. 445 s. ISBN 978-80-88069-50-8

Připravuje Jana Bednářová

Biblio lingo spot

0

​Another one for classic literature lovers

I heard him mumble in agony.
“I must be in hell. No, be brave and you will make it to the island. There´s a new life, it´s like heaven. Is it on earth? Is it in this old, rotten world? It´s doomed to failure. I´m doomed.”
He is delirious again.
Again, work out the titles of three books (novels or essays) written by an English writer. To make it tougher, the only clue is that he is known to be inclined to Eastern mysticism and to experiment with LSD and mescaline.

Whoever answers first, gets a small gift ?

/Biblio lingo spot připravuje Zdenka Čechová/

Helena a její město

Ústecká patriotka a publicistka Helena Borská se narodila 14. června 1928 v Mnichově Hradišti, zemřela 16. května 2004 v Ústí nad Labem. Za druhé světové války byla totálně nasazena v mnichovohradišťské textilce, následně se nějaký čas skrývala. Po válce odešla do Ústí nad Labem, kde pracovala většinou jako sekretářka a později lektorka v kurzech pro sekretářky. Věnovala se skautingu, turistice, historii a kronikářství. S velkým nadšením se zajímala o historii města Ústí nad Labem a jeho okolí. Publikovala články o historii, památkách a osobnostech Ústecka nejen v lokálním tisku, s regionální tematikou vydala i několik brožur a publikací (Poznej místo, ve kterém žiješ, 1994; Střípky z ústecké hudební minulosti, 1999).

Po její smrti vyšla kniha Naše město, jeho primátoři a význačné osobnosti (2004) a vlastivědná publikace Poznámky k historii města Ústí nad Labem a okolí (2005). Poslední jmenovaná kniha vznikla z původního seriálu na pokračování, který vycházel v letech 1998–2003 v podnikových novinách Spolku pro chemickou a hutní výrobu My z chemie. Kniha odhaluje nejen historii města Ústí nad Labem, na vlastivědné vycházky za dějinami se autorka ve vzpomínkách a faktech vypravuje i za jeho brány – do přírody, na památná místa, na hrady a zříceniny, do okolních obcí Ústecka.

BORSKÁ, Helena. Poznámky k historii města Ústí nad Labem a okolí: původní seriál na pokračování v podnikových novinách My z chemie z let 1998–2003. Ústí nad Labem: Spolek pro chemickou a hutní výrobu, 2005. 174 s.  ISBN 80-902991-2-1

Jana Bednářová

Paměti krupského měšťana

Knihou 10. týdne roku 2018 je rozsáhlá paralelní německo-česká edice pamětí Michela Stüelera, měšťana podkrušnohorského městečka Krupky, ležícího na hranicích se Saskem. Publikace zachycuje každodenní realitu života Krupky v období třicetileté války, viděnou očima koželuha a hodnostáře městské správy, který si formou deníku zaznamenával jednotlivé, pro něj zajímavé události.

Paměti krupského měšťana Michela Stüelera (1629-1649)

„Březen

První březnový den ležela mlha, k poledni svítilo slunce, nebyl žádný vítr a 2 hodiny sněžilo. A večer bylo jasno.

  1. téhož jsem slyšel zpívat skřivana.
  2. téhož jsem šel poprvé na vinici.
  3. téhož hořelo v Teplicích, vyhořel zlatník.
  4. téhož poslal Siemon Kolschitter Gorgeho Jüchru a Zachariase Jahna do mého domu a nechal vyslechnout dceru Hanse Pazelta Marii ohledně jednoho klobouku, který našel ve svém sklepě a který přines Michel Müller. (…).“ (s. 553)

Připravuje Jana Bednářová

Padesát odstínů básně

V rubrice „Klíčovou dírkou“ vám představujeme krásné ilustrace s lehce lechtivou tématikou, které doplňují slovy zaměstnanci knihovny.

La douce Resistance. Mědirytina z roku 1785 od francouzského malíře Louis-Léopolda Boillyho

Ústřední postavou je pan Grey,

bohatý, téměř vždy elegantní.

Nebojte, rozhodně není gay,

je jenom tak trochu dominantní.

*

Další je mladá, studentka, panna,

říkejme jí třeba slečna „Á“.

Neví, jak k tomu přišla sama,

že s Greyem rozhovor udělá.

*

Rozhovorem to začíná,

pan Grey hned začne přemýšlet.

„Holka je pěkně poddajná,

tu by mi záviděl celej svět.“

Slovo dá slovo, oční kontakt,

slečna „Á“ se nám zamiluje.

Vznikne poměrně zvláštní kontrakt,

Grey už si nářadí připravuje.

*

„Budu tě řezat, jak budu chtít,

potom tě s vervou pomiluju!

Občas si můžeme vyrazit,

romantice však neholduju.“

*

A jak to s nimi bylo dál,

nechci vám najednou vyzradit.

Píšu to jako seriál,

musím vás nějak navnadit.

Jan Černecký /2018/

 

Švábi

satirická báseň 1939 / Vítězslav Nezval

Báseň Švábi si cestu do knihy Pět minut za městem nenašla. Kvůli nešťastné náhodě byla jako jediná  z pochopitelných důvodů vyloučena. Z několika ukrytých kopií básně se zachovala jen jedna, podle které byla v roce 1945 vytištěna tato kniha.

… Chtěje políbit, jsem škráb…

Vedle tebe seděl šváb!

Možná je mi až těch švábů, myslím těch opravdových švábů, líto. Ale přece jsou symbolem, který vyvolává mrazení, štítivost a žaludeční nevolnost. Tedy podobnost s gestapem příhodná. Nedovedu si představit tu stísněnost a strach, které provázejí kteroukoli válku. Asi není od věci si občas představit tu sílu a všudypřítomný konec. Málo si vážíme toho, co můžeme žít dnes. Nadité balony Kleteb létají nad městy, kolem hlav sviští šípy s jedovatou Pomluvou. Závist má nejjasnější šat a zaprášená Čest sedí pod lupou. … Chtěje políbit, jsem škráb… Vedle tebe sedí šváb!

… Lezou klidně k cizím dveřím,

lezou do polštářů s peřím,…

Ruka ruku tiskne, ústa k ústům plynou, prsteníčky svorně lesklé kroužky hladí. Pohledy tak vřelé zvolna vychládají. Temnota a rány zalézají promptně, jako jehly mrazu do srdcí a dále. Tváří v tvář se rodinám úží počty živých, ústa šokem sešitá pevnou rudou nití. A oni dále  … lezou do polštářů s peřím … a nic jim není svaté.

… Třeba prchal, jak já prchám

švábům, přeludům a mrchám,…

Když těžké boty nad městem zní zlověstným refrénem, ukryješ se do mechu. Do mechu duše, co bubnuje a neztrácí tempo. Do duše, kde se rodí Supernova … Třeba prchal, jak já prchám švábům, přeludům a mrchám,…

NEZVAL, Vítězslav. Švábi. V Praze: Svoboda, 1945. 22 s. Plamen; sv. 2.

Václav Školoud

 

 

 

Balony, balony a zase balony

ŠTEFEK, Libor. Kamil Lhoták: obrazy

Portrét Kamila_Lhotáka, Karel Kuklík, 60. léta. Zdroj Wikipedia

Kniha 9. týdne roku 2018 představuje život a dílo Kamila Lhotáka, malíře, grafika, ilustrátora, autora filmů a knih, jehož ústřední inspirací byly významné technické vynálezy (především balony, letadla, vzducholodi, ale také velocipedy, motorky, auta). Publikace podává ucelený přehled o umělcově vývoji, obsahuje zřejmě všechny z jeho nejznámějších obrazů a navíc i řadu těch, které se v jiných knihách neobjevily.


Knihu najdete ve Studovně výtvarného umění.

/Praha: Libor Šteffek vlastním nákladem, 2017. 475 s. ISBN 978-80-270-2112-3/54

Připravuje Jana Bednářová

Svátek lásky

Ať už tento svátek slavíte či nikoli, tady je pár citátů známých autorů 🙂

/ilustrace Václav Školoud/

Biblio lingo spot

0

Whoever answers first, gets a small gift ?

/Biblio lingo spot připravuje Zdenka Čechová/

Dávné proso

JAN SKÁCEL

Po studentských a poválečných básnických pokusech publikovaných časopisecky, se Jan Skácel, jako pětatřicetiletý, zapsal do české literatury svou knižní prvotinou Kolik příležitostí má růže. V dalších sbírkách Smuténka a Metličky se oproti volnému verši, který dosud u básníka převládal, prosazují tradiční strofické a veršové formy. Šestá básnická sbírka nazvaná Dávné proso vyšla po více než deseti letech, kdy byla Janu Skácelovi upřena možnost zcela svobodně publikovat, a to roku 1981. V sedmdesátých letech Jan Skácel publikoval v exilových nakladatelstvích a samizdatu. Až touto sbírkou se navrací do edičních plánů oficiálních nakladatelství. Svojí poetikou se po dvou sbírkách naplněných motivy smutku a existenciálních pocitů vrací k charakteristickým námětům prvních básnických textů. Dávné proso můžeme nazvat sbírkou návratů a bilancí.

Celá sbírka Dávné proso je rozdělena do čtyř oddílů, které se svým názvem zdají být rozdílné, ale souvisí spolu. Patrná je v nich všech čtyřech tématika dětství, domova, rodné krajiny, smrti a lásky.

První oddíl se jmenuje Dětství a kam až dosahuje. V básních zde Skácel trochu, skrytě zvažuje, hodnotí, ale především neuvěřitelně lehce a jednoduše klade verše o svém dětství, ze svého dětství, o našem dětství. Jako kdyby litoval, že ty časy jsou již pryč. Při myšlenkách na ně trpí a zároveň je šťastný, že může vzpomínat.

Tematiku druhého oddílu sbírky předesílá již její název. Krajina s hlavou obrácenou zpátky v básních obsahuje motiv návratu na známé místo. K poetickým cestám zpět nedochází pouze v rovině prostoru, ale i času.

Třetí oddíl Dávného prosa je pojmenován Talisman, dvanáct sonetů pro starou lásku, jejichž hlavním motivem je láska. Jde o nejlyričtější a nejkrásnější část Dávného prosa. Básník se zde svěřuje, když vyznává své city, odhaluje svá pouta k ženě, dětství, andělům, vínu, přírodě, rodné krajině a především k lásce.

 

SONET SE SLAVÍKEM A OBAVAMI

Poznáš až nebudou už slova

jak veliký byl zázrak v tom

že větev vyslovila ptáka

a slavík řekl nahlas strom

A nikým netázaná navždy

po desáté mi odpověz

do jaké hloubky ve snu voní

pod zemí muškát dřín a bez

A nikdy nezeptaná znova

dříve než rukáv ticho schová

zeptej se nač se bojím ptát

Moc toho zbývá nebo málo

co by se za dva lidi bálo?

Když slavík zpívá nemá kdy se bát

Ve čtvrté části díla nazvané Nepatrné rekviem s bílým hranostajem a popravištěm slepic je hlavním motivem smrt. Konečnost lidí a nezadržitelný čas je zde hrozbou a zároveň důvodem k zastavení a přemýšlení o životě. Cyklus osudu je uzavřen, člověk s daným smířen.

Verše Jana Skácela v Dávném prosu jsou lehké a přitom ne lehce srozumitelné. Někdy používá jen volný verš, jindy místy rýmuje. Častá jsou Skácelova čtyřverší. Texty působí velmi rytmicky. Závažná témata vyjádřená tak jasně a přitom ne jasně interpretovatelná, nutí člověka k hlubokému zamyšlení nad sebou samým. V jeho básních není vysloveno vše, skrývá se v nich určité tajemství. Svět Jana Skácela je světem základních životních hodnot, lidských ctností, situovaný do rodné krajiny. Jeho poezie většinou představuje oslavu života v kontrastu i souladu s přírodou zároveň. Skácel se zastavuje v tichých zamyšleních nad různými motivy života. Z jeho poezie čiší harmonie. Používá jednoduchá přitom výstižná vyjádření, překvapuje každým slovem. Skvělá metafora v jeho bohatých básnických obrazech vyvolává úžasné vizuální představy. Jakákoliv sbírka Jana Skácela stojí za přečtení. Pozoruhodné básně, v nichž jsou vykresleny nejen motivy dětství, domova, krajiny, lásky a smrti, svým klidem, citlivostí a střídmostí vystihují autora jako vzácnou a životní hodnoty uznávající osobnost.

Použité zdroje

Primární literatura:

SKÁCEL, Jan. Dávné proso. Brno: Blok, 1981.

Sekundární literatura:

Jan Skácel. In: Slovník české literatury. [online]. © ÚČL AV ČR, 2006–2011 [cit. 2014-4-13]. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=433&hl=sk%C3%A1cel+.

Janoušek, Pavel et al. Přehledné dějiny české literatury 1945–1989. Praha: Academia, 2012. Literární řada. ISBN 978-80-200-2057-4.

KARFÍK, Vladimír. Literatura je čitelná. Olomouc: Periplum, 2002. ISBN 80-86624-03-X.

KOŽMÍN, Zdeněk. Skácel. Brno: Jota, 2006. Ostrovy v proudu. ISBN 80-7217-401-0.

SKÁCEL, Jan, FRIED, Jiří a OPELÍK, Jiří, ed. Vzájemná korespondence. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2001. ISBN 80-7106-485-8.

Denisa Szaffnerová

 

Praská a skřípe vetchý vrak

V rubrice „Klíčovou dírkou“ vám představujeme krásné ilustrace s lehce lechtivou tématikou, které doplňují slovy zaměstnanci knihovny.

Starý muž nabízející ženě peněženku / Pokušení, mědirytina

Stařec v rouše, či možná snad i chlípný mnich,
nabízí cudné krásce plný měšec, nač asi.

Brání se, nebem čerstvě nadělený sníh,
i když nové šaty, šál i šperk marně přála si.
 
Jaký boj, jaké pokušení,
unikne-li světlo svíčky zadušení.
 
Skrz drobné prstíky shlédne na něj dlouze,
děsí se, ale neodvrátí zrak.
Ne, pro žádné skvosty nepodlehne levné touze.
 
Praská a skřípe vetchý vrak.

Všechno za peníze koupit dá se!
Leč v tomto domě, díky Bohu, nedočká se.​

Zdenka Čechová /2018/

Biblio lingo spot

0

Whoever answers first, gets a small gift ?

/Biblio lingo spot připravuje Zdenka Čechová/