Home Nezařazené Přes Rossetskou desku: komunikace s rozumem a ohleduplností (AJ + ČJ)

Přes Rossetskou desku: komunikace s rozumem a ohleduplností (AJ + ČJ)

0
Přes Rossetskou desku: komunikace s rozumem a ohleduplností (AJ + ČJ)

„Jo, ahAAAA…tak SLEČno, kdy-bych VĚDĚL, že jste Ameri-ČAN-KA, tak bych to PO-CHOPIL.“

Maybe this self-important jackass thought he was being cultured and polite by recognizing my country of origin (the manager informed him of my heritage when she was talking him down from a blowup). But after he tore me a new one because I put a few more mililiters of hot water in his lungo than he would have liked, releasing five minutes of diatribe in front of a full lobby and cafe where I worked as a waitress, he may as well have thrown the coffee in my face.

Je možné, že si tento nafoukaný vůl myslel, jak byl kultivovaný a slušný, když začal mluvit o mém původu (manažerka mu to řekla, když se ho snažila uklidnit od nabíhajícího výbuchu vzteku), ale poté, co mě seřval za to, že jsem si dovolila nalít o pár milimetrů vody více, než by si do svého lunga přál, a pět minut na mě křičel před plným hotelovým lobby a barem, bylo jeho přiznání jako kdyby mi tu horkou kávu chrstnul do obličeje.

I wanted to ask him to check the water’s temperature. With his scalp.

Chtěla jsem se ho zeptat, jestli by nezkontroloval teplotu vody – svojí hlavou!

You may think of an immigrant as someone who comes from a radically different culture, has darker skin than you do, maybe has a different religion. But technically and culturally, I am an immigrant. I left my country of origin, and attempted to establish a new life in a new country. That is the official definition of an immigrant. Even if you don’t see me as an immigrant, we can certainly agree that I am a foreigner, and most places I go, I am the only foreigner in the room.

Možná si imigranta představíte jako někoho, kdo pochází z radikálně rozličného prostředí, má tmavší pleť než vy, možná má i jiné náboženství. Ale kulturně i celkově vzato jsem imigrantem i já. Opustila jsem rodnou zemi s cílem zakotvit v novém životě v nové zemi. To je oficiální definice imigranta. A ikdyž mě tak nevnímáte, určitě se shodneme, že jsem cizinka a většinou, když někam jdu, jsem také jediný cizinec v místnosti.

Some of the questions you ask may seem innocent to you, but they can make us feel alienated and uncomfortable. If you care about building good relationships with foreigners, or really with anyone new that you meet, it is important to know how you come across in conversation. Allow me to share with you some things I have heard over the past six years and what I wish the person asking the questions had known.

Občas se ptáte na věci, které se vám zdají nevinné, ale v nás vyvolávají pocit, že jsme mimozemšťani a prohlubují v nás odcizení a nepohodlí. Pokud vám záleží na tom mít dobré vztahy s cizinci (nebo i s kýmkoliv novým, koho potkáte), je důležité vědět, jak při konverzaci působíte. Dovolte mi se s vámi podělit o věci, které se mi během uplynulých šesti let přihodily a co bych si přála, aby zúčastněné osoby znaly

(And yes, I have heard all of these things at least once from a Czech person.)

(a ano, všechno tohle jsem v Česku alespoň jednou slyšela)

„Where are you from?“ – This question is innocent, but we do get asked it the most. It can and often does get tiresome, especially if we were going about our lives or talking about something interesting, and then we have to answer the same question again. If possible, get to know us a bit better, and we may even tell you without you having to ask.

„Odkud jsi?“ – ptát se na tohle je v pořádku, akorát jsme na to tázáni neustále, někdy i několikrát denně. A může to být opravdu otravné. Zvlášť pokud jsme se zrovna bavili o něčem zajímavém a já pak čelím znovu té samé otázce. Pokud je to možné, nejdřív nás víc poznejte a dozvíte se to možná sami a nebudete se muset ptát.

„Your accent is different-interesting-exotic-weird-shocking-unexpected-drivingmecrazybecauseIcan’tplaceit.“ – REALLY?! I had NO IDEA I had an accent when I speak my third language, THANK YOU for pointing that out to me.

„Tvůj přízvuk je jiný-zajímavý-exotický-divný-výrazný-nečekaný-asimišibneztohoženedokážupoznatodkudjseš“ – Vážně? Já jsem totiž VŮBEC netušila, že mám přízvuk, když mluvím ve svém třetím jazyce. DĚKUJU, že jste mě na to upozornili!

Believe me, in our conversation, no one knows I am a foreigner better than I do. Depending on what my language capabilities are, I may be extremely self-conscious about my accent. I may have even been harassed, mistreated, or mocked because of it. Regardless, you don‘t need to draw my attention to it, especially if you feel compelled to tell me it is weird or shocking.

Věřte mi, během hovoru si nikdo neuvědomuje víc, že jsem cizinka, než já sama. Záleží na jazykových dovednostech, ale většinou je nám nepříjemné, že neumíme mluvit tímto jazykem tak plynule. Je dost možné, že jsme kvůli přízvuku byli ponižováni, šikanováni nebo zesměšňováni (já osobně mnohokrát). Každopádně nám fakt nemusíte zdůrazňovat, že vám náš přízvuk zní zvláštně nebo divně.

„This new language is hard, isn’t it? (insert any details about the given language). How long have you been studying it?“ – There is nothing wrong with these questions, but we also get asked them a lot. And do you talk about these things (the nuances of your language’s grammar) with your friends and family over coffee? Not likely, because there are so many other interesting things to talk about in the world! You can politely say you admire our language skills, but a greater compliment is if you just talk with us about anything, like you would with anyone else. It is one of the greatest feelings in the world, when you are fighting to make your place in your new home, and those around you treat you like you belong.

„Čeština je fakt těžká, že jo? („nějaký konkrétní detail z gramatiky“). Jak dlouho se učíte česky?“ – opět nejde přímo o špatnou otázku, ale o tu, kterou dostáváme pořád. Bavíte se o gramatice vy se svými kamarády nebo rodinou nad šálkem kávy? Pravděpodobně ne, protože je na světě tolik zajímavějších věcí, o kterých se dá mluvit. Můžete ocenit naše jazykové dovednosti, ale ještě lepší by pro nás bylo, kdybyste se s námi prostě bavili o čemkoliv jako s kýmkoliv dalším. Je to krásný pocit, když se snažíte zapadnout do nového domova a vaše okolí se k vám chová, jako kdybyste do něj skutečně patřili.

„Why here?“ – again, not a bad question, but we get it a LOT. You can try asking more open ended questions: what sort of foods do you like from here? Have you found anything here you like to do in your spare time? What is your favorite thing about living here?

„Proč zrovna Česko?“ – znovu to není otázka špatná, ale velmi častá. Ptejte se spíš na víc „otevřené“ otázky; ptejte se na jídlo, které nám tady chutná, na naše volnočasové aktivity nebo na to, co se nám na životě tady nejvíc líbí.

„Is it better here than in your home country?“ – There is no good way to answer this question. If I say no, I may offend you and get homesick for my country – no one wins. If I say yes, there is probably something really terrible about my home country or life there, and I dont want to be reminded about it– I lose. You can try asking an open-ended question, such as „what are things that stan dout to you about here?“ „What are some things you love about your home country?“

„Je to tady lepší než u vás doma?“ – na tohle se nedá odpovědět správně. Buď řeknu, že není a může vás to urazit a mně se akorát začne stýskat po domově, takže prohrajeme oba. Když řeknu, že to tu lepší je, bude to vypadat, že je s mojí domovinou něco hrozně špatného, na co nechci myslet – takže prohraju já. Znovu můžete zkusit otevřenou otázku, jako například „co tě tady nejvíc zaujalo?“ nebo „co máš nejvíc ráda na Americe?“

 „Do you miss your family?“ – …. No, they are all seriál killers and I fled my country under threat of death (JOKE in my case. My family is wonderful!). You are most likely just trying to be thoughtful and sympathetic, and that is very kind of you, but the way it is worded is kind of awkward. If I don’t miss my family, the reasons are probably at least uncomfortable, if not painful, to talk about. If I do miss my family, it may make me sad to talk about missing them, especially if you and I have just met.  Try asking me open ended questions about my family – how many siblings I have, what we like to do together, if we have gone on any trip together… really anything you would ask your local friends about their family.

„Chybí ti rodina?“ -…. Ne, jsou to samí sérioví vrazi, musela jsem sem utéct před výhružkami smrtí (VTIP! Moje rodina je skvělá!).  Pravděpodobně se jenom snažíte být milí a hodní, a to je od vás velmi pěkné, ale ta otázka je poskládaná trochu divně. Kdyby mi moje rodina nechyběla, patrně by za tím byly nějaké ne zcela příjemné důvody, o kterých by mohlo být bolestivé mluvit. Pokud by mi rodina chyběla, mohlo by mě tohle téma rozesmutnit, zvlášť pokud jsme se teprve potkali. Zkuste znovu jiný druh otázky. Kolik mám sourozenců, jak spolu trávíme čas, jestli jsme byli někde na rodinném výletě – skutečně cokoliv, co byste se zeptali svého „místního“ kamaráda ohledně jeho rodiny.

„Oh youre American? You must love volleyball-burgers-fillinwhateverthingyouthinkistypicallyamerican“ – Oh yes, and all dogs love to herd sheep, too. People are different. I am not all Americans. I have my own preferences just like every other human all over the world. Dont jump to conclusions about me. You can ask all of these as open ended questions and I will be happy to give my opinion.

„Aha, tak ty jsi Američanka? Tak to musíš milovat volejbal-burgery-cokolivcotěnapadneaznítitypickyamericky“ – Jo a každej pes má rád kosti, žejo. Lidé jsou různí. Já nejsem ve všem stejná jako ostatní Američani. Mám své záliby, stejně jako jakýkoliv jiný člověk na světě. Nedělejte si předsudky. Můžete se mě zeptat, co mám ráda a já vám o tom budu ráda vyprávět.

 „Dont all Americans feel this way about race-abortion-puppies-riding a bike?“ – Nope. No they dont. No two people feel the same way about anything, anywhere in the world. If there is something you want to know what I think about, ask me politely if I dont mind sharing. Then respect my answer whether I share my insight or say I dont feel comfortable talking about it.

„Nemyslí si všichni Američani tohle ohledně rasy-potratů-štěňátek-jízdě na kole?“ – Ne. Ne, nemyslí. Na světě neexistují dva lidi, co by měli ve všem úplně stejné názory. Pokud vás zajímá, co si o něčem myslím já, slušně se zeptejte a ráda se podělím o svůj názor. A respektujte, pokud se mi o něčem nechce mluvit, nebo mi to není příjemné.

 „What do Americans think about _________?“ – I don’t know, I can tell you what this American thinks about that, or maybe what some Americans think about that, but I definitely can’t tell you what all Americans think about that.

„Co si Američani myslí o _____?“ Já nevím. Já vím, co si myslí tahle Američanka, co píše tenhle text, a tuším, co si někteří Američani myslí o určitých věcech, ale rozhodně vám nejsem schopná říct, co si myslí všichni Američani.

 „So how about all those immigrants coming and taking our jobs? There are going to be waves and waves of them, soon we will be a minority.“ – How about that native population in our shared current country? They can really ask some rude, biased, and uninformed questions, don’t you think?

„Tak co ti imigranti, co sem chodí a berou nám práci? Ještě pár takových migračních vln a budeme tu v menšině brzo my!“ … tak co ti lidi, co bydlí v naší společné zemi? Oni dokážou být fakt neslušní a mít hloupé a neslušné otázky, aniž by se vůbec snažili myslet, že?

 „Youre no different than the other Mongoloids who come here and get married looking for a visa.“ – Well, I hope your next sexual partner wears a condom soaked in sriracha. Trust me, your closed and sheltered brain cant fathom the myriad of reasons why someone would come to another country at all, much less my own experiences that have led me here. So go také a long walk off a short pier. By the way, I doubt someone who is truly a Mongoloid could write an informative email to your boss about what a shitty human being you are…

„Jseš stejná jako ostatní mongoloidi, co sem chodí za svatbou jenom kvůli vízu.“ Za tohle bych vám přála, aby váš příští sexuální partner měl kondom namočený v srirachě. Pochopte, že vaše zabedněné a duté mozky nedovedou pochopit mraky důvodů, proč někteří lidé odchází do ciziny, tím spíš byste sotva pochopili, co sem vedlo mě. Tak se běžte bodnout. Mimochodem, pochybuji, že skutečný mongoloid by byl schopný napsat vašemu šéfovi email o tom, co jste za kreténa, ale já bych to zvládla…

„You’re not in your home country. If you don’t like it, go back where you came from.“ – Normally I’d make a comment here about how you must have learned to talk shit from your mother, but that’s beneath me. Oh hey, and speaking of things that are beneath me, how is your mother these days?

 „Tady nejseš ve svý zemi. Jestli se ti tu nelíbí, tak se vrať, odkud jsi přišla“ – většinou na tohle odpovídám, jestli těmihle ústy plnými ho*en líbáš svoji matku. Ale to by bylo pod moji úroveň. A mimochodem, když jsme u věcí pod mojí úroveň, jak se má tvá matka? J

A tady jsou ještě věci, které možná děláte, aniž byste si je uvědomovali:

Talking unclearly with lots of slang and filler words. – If youre having a conversation with me and I say what, that probably doesnt mean that I dont understand your words in and of themselves, rather that you didnt speak clearly. Or that you used so many filler words that I lost track of what you were saying. If I say what, instead of switching to my language or talking to me like I am a child, try just repeating what you said again more clearly. Then I have the chance to either reinforce my learning, ask you to clarify your point, or point out a specific word that I didnt understand. This way you also treat me more like an equal, and trust me, that is an amazing feeling.

Mluvíte nesrozumitelně se spoustou slangu a výplňových slov – pokud si povídáme a já řeknu „co prosím?“, nejspíš to neznamená, že nerozumím, co mi říkáš, ale že jsem to třeba jenom nepochytila přesně. Nebo, že jste použili tolik výplňových slov, až jsem se ztratila v tom, co jste chtěli říct. Pokud se zeptám „cože?“, nepřepínejte hned do angličtiny, ani ke mně nemluvte jako k tříletému dítěti. Pomalu a jasněji zopakujte, co jste říkali. Tím mi pomůžete zlepšovat se v jazyce, dáte mi příležitost se jasně zeptat, čemu jsem nerozuměla nebo vypíchnout konkrétní slovo, které mi uteklo. Je skvělý pocit, když se mnou mluvíte jako rovný s rovným.

Staring at foreigners when we are speaking our language – We speak multiple languages. It doesn’t mean we are blind. Staring is generally considered rude by the time you enter preschool, no matter what language the person you are staring at is speaking.

Zíráte, když mluvíme naším rodným jazykem. To, že mluvíme více jazyky, neznamená, že jsme slepí. Zírat na někoho je obecně považované za neslušné už ve školce, je jedno jakým jazykem ten člověk zrovna mluví.

Asking any question as a thin disguise to share your own opinion on the subject. No doubt you have opinions on something. So do we. But we can tell when you ask us something just so you can say your opinions. It sounds like dont really care how things actually are. Or what we think about it. To combat this, you can say „it seems to me like ……. Is that accurate?“ „Can I share what I think about ……..?“ „I heard-read-learned that something in America is this way. Is that true?“

Ptáte se na věci jenom proto, abyste pak mohli říct svůj vlastní názor. Nejde o to, že by vlastní názor byla špatná věc. Sami je máme. Ale poznáme, když se na něco ptáte jenom proto, abyste o té věci pak mohli začít mluvit vy. Působí to pak, že vám na našem názoru příliš nezáleží. Pokud to chcete zapasovat do konverzace lépe, zkuste třeba „Myslím si, že…. Je to tak?“, „Zajímá tě, co si o tom myslím já…?“ nebo „Četl/slyšel/viděl jsem, že v Americe je něco „takhle“, je to pravda?“

Hammering home your own point about your opinion or perspective on our country when we have already told you  it is not the case. Best case scenario, you just look stupid. Worst case scenario, you look stupid while confirming that you are an asshole, and end up offending someone.

Trvat na svém názoru přestože jsme vám vysvětlili, že to v Americe takhle nechodí. Při nejlepším budete vypadat jako blboun. Při nejhorším budete vypadat jako blboun, který potvrzuje vlastní blbounství a ještě stihnete někoho urazit.

General guidelines for building relationships with foreigners:                                                             

Obecné rady pro kamarádění se s cizinci

  • Ask open ended questions: How do you like it here? What do you think about _____? Tell me about ___________?
  • Ptejte se otevřeně: Jak se vám tu líbí? Co si myslíte o…? Povídejte mi o…
  • Ask deeper questions, once you get to know us: Was there something that surprised you about life here? Do you have any funny stories? Was there anything someone did that was distinctive or made an impact on you? But bear in mind you may be asking about personal feelings and sensitive experiences in a country. Some of us have been harassed, mocked, or been in overall really uncomfortable situations that have led us to form these opinions.
  • Když už se budeme trošku znát, ptejte se na hlubší věci. Jako například „co vás na životě tady překvapilo?“, „máš nějakou vtipnou historka ze života v Čechách?“, „Bylo něco/někdo, co tě ovlivnilo/ovlivnil?“. Ale mějte na paměti, že ne vždy jsou naše zkušenosti veselé a milé a že někteří z nás byli kvůli svému původu šikanováni a ponižování a i tím byly formovány naše zkušenosti a názory.
  • Ask regular questions that you would ask of anyone: Where do you work? How long did you go to school for? What is your family like? What do you like to do in your spare time? Which is better, the Beatles or Queen? No, you are absolutely right, pineapple does not belong on pizza.
  • Ptejte se na obyčejné otázky, na jaké byste se ptali kohokoliv jiného: „Kde pracuješ?“ „Kde jsi studoval?“, „Jaká je tvá rodina?“, „Jaké jsou tvé koníčky?“ „Kdo je lepší, Beatles nebo Queen?“ „Ne, máš naprosto pravdu, ananas v žádném případě na pizzu nepatří.“
  • Treat us like people, just like you would want to be treated. Thats all we are at the end of the day.
  • Chovejte se k nám stejně, jak byste chtěli, aby se ostatní chovali k vám. Koneckonců jsme všichni lidi.
  • Seek to learn from us, and think about how we can all teach things to each other. That is why we are all put together in this crazy, beautiful mess of a world.
  • Zkuste se učit i vy od nás a přemýšlejte, co si můžeme navzájem předat. Však tohle je jeden z důvodů, proč jsme v tomhle šíleném, nádherném bordelu jménem svět společně.

Ani Petrak je koordinátorkou Americké knihovny v ÚnL. Baví ji psaní, protože je to společensky přijatelnější než bití lidi. Můžete ji sledovat na sociálních sítích (@alul.american.knihovna a @petrakpettingzoo) a pokud si chcete přečíst více z toho, co napsala, můžete se podívat na její blogy (v anglickém jazyce, s možnost překladu): quemasvale.wordpress.com a clickcvak.blogspot.com.

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here