Home historie Skromnost a dobré srdce

Skromnost a dobré srdce

0
Skromnost a dobré srdce

ANNA NÁPRSTKOVÁ

24. dubna 1788 – 19. října 1873

Narodila se v Praze do zámožné rodiny jako dvanácté ze třinácti dětí. Šťastné dětství brzy skončilo otcovou tragickou smrtí a matčinou nemocí. Rodina velmi zchudla a dcery musely do služby. Od jedenácti let pracovala u bohatého strýce. Po třech letech dřiny v těžkých podmínkách odešla k dalšímu příbuznému. I tady byla pouze levnou pracovní silou. Z nelehkého údělu služebné ji vysvobodil sňatek.

V roce 1808 si vzala Josefa Nováka. Po svatbě provozovali restauraci na Malé Straně, později si pronajali výnosný podnik v pražské Invalidovně. Státní bankrot v roce 1811 je připravil o většinu úspor a přivedl na pokraj bídy. Museli začít znovu. Pronajali si hostinec u Hermonů a znovu se pustili do podnikání. Měli spolu tři děti – dva syny a dceru. Manžel po letech šťastného soužití v roce 1819 zemřel.

V roce 1822 se provdala podruhé za Antona Fingerhuta, s nímž měla dva syny Ferdinanda a Vojtěcha. Přestěhovali se na Uhelný trh do domu U Šturmů, kde úspěšně provozovali pivovar. Později koupili dům U Halánků na Betlémském náměstí s pivovarem a vinopalnou. V roce 1832 znovu ovdověla.

foto Wikipedie

Díky železné vůli, nesmírné pracovitosti a skromnosti překonala všechny životní tragédie, stala se úspěšnou podnikatelkou a významnou pražskou osobností. Podařilo se jí nashromáždit velké bohatství a získat zpět ztracené postavení. Nikdy však nezapomněla na těžké dětství a štědře podporovala nejen české vlastenecké spolky (např. Americký klub dam), ale hlavně pražskou chudinu. Její dobročinnost byla vyhlášená.

Zemřela 19. října 1873. V závěti odkázala synovi Vojtěchovi prostory v domě U Halánků a nemalý finanční obnos s podmínkou, že prostředky budou použity na zřízení muzea. Rok po její smrti bylo muzeum (dnes Náprstkovo) otevřeno pro veřejnost. Syn tak naplnil matčin odkaz a uskutečnil svůj velký sen.

Fingerhutová nebo Náprstková? Druhý manžel Anton Fingerhut pocházel z české rodiny Náprstků. Jen jemu zapsali příjmení do matriky německy. Českou variantu – Náprstková přijala až poté, co si příjmení „počeštili“ synové Vojtěch a Ferdinand.


Použitá literatura:
SECKÁ, Milena: Anna Fingerhutová. 1788-1873. Praha: Náprstkovo muzeum, [1989].
ŠTĚPÁNOVÁ, Irena, Ludmila SOCHOROVÁ a Milena SECKÁ. Ženy rodiny Náprstkovy. Praha: Argo, 2001. ISBN 80-7203-354-9.

Text Jitka Haincová

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here