Home cizí jazyky Magical library v Ústí nad Labem

Magical library v Ústí nad Labem

0
Magical library v Ústí nad Labem

Místo toho, abych přestala a nedělala nic, upřednostňuji dojmy

S kolegy z knihovny 🙂

Ayşe Nur Menteş je turecká učitelka umění, kterou jsme vybrali pro náš dobrovolnický projekt s názvem Magical library. Doufali jsme, že během deseti měsíců jejího pobytu se naše knihovna částečně promění v magické místo, které bude přitahovat nejen ji, ale také čtenáře a návštěvníky knihovny. Bohužel jsme měli smůlu hned dvakrát. Nejprve Nur dostala velmi pozdní termín pro získání dlouhodobého víza. Pak jsme museli čekat téměř 90 dnů na jeho vydání, čímž se začátek projektu posunul až na prosinec a projekt musel být zkrácen. Druhou nepříjemnou záležitostí je nynější situace, kdy projekt v jeho původně plánované podobě nemůže pokračovat a hlavní snahou nás i Nur je se vším se nějak vypořádat. 

A zatímco při vzniku tohoto rozhovoru jsme ještě měli nějakou naději, že v projektu bude možné pokračovat, je nyní naší největší starostí, aby se Nur dostala v pořádku domů.                                                                                   

Co tě vedlo k účasti v dobrovolnickém projektu?

Myslela jsem si, že by to mohla být velmi zajímavá osobní zkušenost. Chtěla jsem pocítit jinou kulturu a získat nové znalosti. A samozřejmě vydat ze sebe něco na oplátku.

Proč ses rozhodla zrovna pro náš projekt?

Nejste obyčejná knihovna, máte hodně aktivit a inovací. Bylo to pro mě lákavé a všestranné. Mohu tu pít kávu, zároveň pracovat a číst knihy. Cítím se tu v bezpečí podobně jako doma. Lidé, kteří do knihovny přijdou, rádi čtou. To znamená, že jsou vzdělaní. Koneckonců, jak špatný může být člověk, který čte.

Jaké byly tvoje začátky? Bylo pro tebe těžké odcestovat do jiné země a začlenit se do její kultury?

Věděla jsem, že to bude těžké. Je to jako se znovu narodit. Máš zažité zvyky, které se formují od narození, a tohle bylo opravdu těžší, než jsem si představovala. Narazila jsem na nové a nepříjemné aspekty. Ale všechna poprvé jsou samozřejmě nejprve těžká, chtěla jsem poznat své hranice. Potěšilo mě to tím víc, čím víc jsem byla nucená. Místo toho, abych přestala a nedělala nic, upřednostňuji dojmy.

Co se ti líbí na tvém projektu a na České republice?

Nejlepší na tomto projektu je, že poznávám novou profesi, jakou je knihovnictví. Ve své zemi jsem učitelkou malování a i tady mohu učit místní lidi malovat. To je pro mě velmi cenné. Hodně zábavné je pracovat s dětmi. Jsou zvědavé a klidné. To dělá moji práci ještě příjemnější, než jsem doufala. Česko je fascinující svou historií a architekturou. Stále cítíte, že historie je živá. Tohle místo mi bude v mnoha ohledech chybět.

Je tu něco, co nemáš ráda?

Soustředím se na vnímání pozitivních věcí, ne těch negativních. Naše země jsou velmi rozdílné zeměpisně i kulturně. Česko je krásná země, ale nereflektuje moji duši. Je pro mě více introvertní a kulturně vzdálená. Potkala jsem mnoho dobrých lidí a všichni jsou pro mě cenní. Není však snadné zachytit pocit sounáležitosti. Přesto nelituji, že tu jsem. Je to záležitost duše.

Je tu něco, co bys chtěla změnit, kdybys mohla?

Jsem spokojená s tím, jak to je. Měla jsem trochu smůlu a nedosáhla potenciálu, který jsem od projektu očekávala. Kvůli současné situaci. Chci, aby se rozptýlily černé mraky, které přes nás nyní přecházejí. Moje práce a přátelé mě dělají šťastnou.

Chtěla bys něco dodat?

Byla jsem šťastná, když jsem se dozvěděla o své účasti v projektu. Vkládala jsem do toho hodně naděje, střídala se ve mně spousta emocí. Od života jsem se naučila už hodně a vím, že se může stát cokoli. Proto můžu říci, že tohle není jen konkrétní projekt nebo dokument potvrzený na papíře. Jsou tu nějaké věci, které jsem zatím neuzavřela a možná nikdy neuzavřu. Ale překvapilo mě, jak jste schopní vypořádat se s těžkostmi. Každý nový člověk, každé nové město a událost vám ukazují, jací jste nebo jací můžete být. Takže jsem ráda, že jsem to zkusila.

Projekt Magical library se uskutečnil ve spolupráci s Edremit Municipality v rámci programu Evropský sbor solidarity.

Text Zuzana Pařízková, Ayşe Nur Menteş / Foto Ayşe Nur Menteş

Z kurzu malování…

Instead of stop and doing nothing, I prefer to feel

Ayşe Nur Menteş is Turkish art’s teacher, who we choose for our volunteering project called Magical library. We hoped that during ten months of her stay can our library partly change to a magical place, which will draw not only her, but also readers and visitors of the library. Unfortunatelly we had twice bad luck. At first Nur was got very late term for the appointment for getting long term visa. Then we must wait almost 90 days for its issue, so the beginning of the project had to be postpone to December and project had to be shorten. Second very unpleasant thing is present situation, when the project cannot continue according the plan and we and Nur try to deal with it somehow.

While during the formation of this interview we had little chance that will be possible to continue with the project, now we know that it will not be possible and our main effort is to get Nur back home.

Why did you decided to go for volunteering project?

I thought this would be very nice and successful achievement personally. It was important for me to see different cultures and gain new knowledge. Same time,I wanted to be able to give something to people.

Why did you choose our project?

It was not an ordinary library and had many activities and innovations. It was interesting that it was versatile for me. Right now, I can drink my coffee and work there, and read books. It makes me feel safe and like my home. Incoming people are people who love to read books, and that means educated people. After all, how bad a person reading book can be.

What about the beginnings? Was it hard for you (because of different cultures, be in the foreing country for so long for the first time etc)?

I knew it would be difficult. You are as foreign to the world as being born again. You have rooted habits that have been going on since birth and this was harder than my guess. I came across new and unfamiliar aspects. This was very surprising to me. But everything that is first is of course difficult at first, I wanted to see my own threshold. I got pleasure from it as much as I was forced. Instead of stop and doing nothing, I prefer to feel.

What you like about your project, city and Czech Republic?

Normally I am a painting teacher and I can continue my field here. The best part of my project is that I both see a different profession like librarianship and teach the local people painting. This is very valuable. Working with children is extra fun. They have a curious and calm structure. This makes my job more enjoyable than my guess. Czechia is fascinating with its history and architecture. You still feel that history is alive. I will miss this place in some ways.

Is there anything you do not like (about the project or the city or Czech Republic)?

I think I focus on seeing positive aspects, not negative ones. Because you don’t know how it feels without experiencing or tasting something. We come from a very different geography and culture as two countries. Now that I taste it, I know that Czechia is a beautiful country but it does not reflect my soul. This country is a more introvert and distant culture for me. I have met very good people here and they are all valuable for me. But catching a sense of belonging is not that easy. Still, I don’t regret being here, you just know the soul issue.

Is there anything you would like to change, if you can?

I am happy with the flow right now. I had some bad luck and didn’t get the efficiency I wanted from my project. This developed entirely due to external factors. I just want the black clouds scattering over us these days. My work environment, my friends and the work we do make me happy.

Do you want to add something?

I was very surprised and happy on the first day I learned that I would come here. I tried and was willing to do this. I cried a lot, I loved a lot, I was very angry, I miss a lot … I felt a lot. I learned a lot from life, this is not just a concrete project or a document approved on paper. Everything can happen to you on your journey. I had some shortcomings here, I have not completed yet. Maybe I will never be able to complete it, but the most important is how you can cope with the difficulties. every new person, every new city and event shows you who you are or who you will be.

So, I’m glad I tried!

Text Zuzana Pařízková, Ayşe Nur Menteş / Photos Ayşe Nur Menteş

Workshop pro děti.

Instead of stop and doing nothing, I prefer to feel

Ayşe Nur Menteş is Turkish art’s teacher, who we choose for our volunteering project called Magical library. We hoped that during ten months of her stay can our library partly change to a magical place, which will draw not only her, but also readers and visitors of the library. Unfortunatelly we had twice bad luck. At first Nur was got very late term for the appointment for getting long term visa. Then we must wait almost 90 days for its issue, so the beginning of the project had to be postpone to December and project had to be shorten. Second very unpleasant thing is present situation, when the project cannot continue according the plan and we and Nur try to deal with it somehow.

While during the formation of this interview we had little chance that will be possible to continue with the project, now we know that it will not be possible and our main effort is to get Nur back home.

Neden gönüllülük projesine gitmeye karar verdiniz?

Gençler için sunulmuş güzel bir fırsattı ve değerlendirmek istediğim bir dönemdi.Yenilik ve farklı bir deneyim kazanmak istiyordum. Farklı edinimler neden olmasın? Diye düşündüm.Kişisel kazanımlarım için önemli olabileceğini düşündüm aynı zamanda ve kazandırmakta bu işin bir parçasıydı.

Neden projemizi seçtiniz?

Sıradan bir kütüphane sistemi olmaması etkenler arasında. Aynı zamanda etkinlikler,kulupler, söyleşiler ve dahası vardı burada. Çok yönlü olması dikkatimi çekti.Gelen kişiler kitap okumayı seven bir kitle neticede ve bu da hayata bakışlarını etkiliyor olmalı ve geniş bir perspektif demek benim için.Çalışma saatlerim dışında burada kitap okuyabiliyor, farklı şeyler çalışabiliyorum. Esneklik ve güven hissi vermesini seviyorum.Burada ayrıca hem çocuklar hem de yetişkinlerle çalışıyorum üstelik kendi alanımla ilgili demem o ki hem kütüphanecilik hem resim bir‘arada ve bu konudaki esneklikte önemli benim için.

Başlangıç süreci nasıldı? Sizin için zor muydu (farklı kültürler nedeniyle yabancı bir ülkede ilk kez bu kadar uzun süre kalmak vb.)?

Zor olacağını biliyordum ve dünyaya yeniden gelmek kadar 0’dan başlıyorsun. Ayrıca doğduğundan bu yana köklü alışkanlıkların var ,bu tahminimden daha zordu. Yeni ve keşfetmediğim farklı yönlerimle karşılaştım ,bu da sürpriz oldu benim için. Tabii ki geldiğin ülke ,çevre koşulları ve şansınında burada çok etkisi var. Ama ilk olan her şey başlangıçta zordur, kendi eşiğimi görmek istedim. Zorlandığım kadar zevk aldım bu durumdan. Hiçbir şey yapmadan öylece durmaktansa ya da sıradan bir yaşamı sürdürmektense, gerçekten hissetmeyi tercih ederim.

Projeniz, şehriniz ve Çek Cumhuriyeti’yle ilgili neleri seviyorsunuz?

Az önce bahsettiğim gibi resim ve kitapların bir’arada olduğu bir çalışma sahası kulağa hoş geliyor.Çocuklar meraklı ve sakin yapıya sahipler bu da burada çalışmamı istekli kılıyor.Yerel halkla bire bir etkileşimde olmam garip ve mutlu hissettiriyor. Onlara resim yapmayı öğretmek üstelik bazen hiç konuşmadan …Bu çok özel bir hadise bence.Ülke ise mimarisi ve tarihi açıdan şahane. Hala o tarihin yaşadığını hissediyorsunuz.

Beğenmediğin bir şey oldu mu (proje, şehir veya Çek Cumhuriyeti hakkında)?

Sanırım olumsuz olanları değil de daha çok olumlu yönleri görmeye odaklanıyorum. Çünkü bir şeyi yaşamadan ya da o durumu,duyguyu tatmadan onun nasıl bir his olduğunu bilmiyorsunuz..Çok farklı kültür ve coğrafyalardan geliyoruz  ve Çekya çok güzel aynı zamanda mütevazı yaşamı olan bir ülke ama ruhumu yansıtmıyor. Kastım şu ki, kendine dönük ve mesafeli bir kültür benim için. Burada çok iyi insanlarla tanıştım ve hepsi değerli. Ama aidiyet duygusunu yakalamak o kadar kolay değil. Yine de burada olduğum için pişman değilim fakat bilirsiniz işte ruh meselesi.

Değiştirmek istediğiniz herhangi bir şey var mı?

Akıştan mutluyum ,yaptıklarımızdan ve yapacaklarımız için heyecanlı.Bazı dış etkenler maalesef proje sürecimi olumsuz etkiledi. Çalışma arkadaşlarım ve ortamımdan memnunum. Değişmesini istediğim tek şey kara bulutların dağılması.

Başka eklemek istediğin bir şey var mı?

Buna hak kazandığımı öğrendiğim ilk gun çok şaşkınve mutluydum. Çabalıyordum ve istekliydim bunun için. Çok ağladım, çok sevindim,çok üzüldüm,çok özledim ve dahası… Çok hissettim. Hayattan çok şey öğrendim, bu sadece somut bir proje ya da kağıt uzerinde onaylanmış bir belgeden daha fazlası oldu. Hayatta attığınız her adım ,çıktığınız her yolda bir şeyler olur. Bazı eksiklerim vardı ,tamamlayamadım hala ve belki hiç tamamlayamayacağım. Bunu düşünmeyi bıraktım ve an’a odaklıyorum kendimi. En önemlisi zorluklarla nasıl başa çıkabileceğinizdir. her yeni insan, her yeni şehir ve olay size kim olduğunuzu veya kim olacağınızı gösterir.

Yani demem o ki, iyiki denedim.

Text Zuzana Pařízková, Ayşe Nur Menteş / Photos Ayşe

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here