satirická báseň 1939 / Vítězslav Nezval

Báseň Švábi si cestu do knihy Pět minut za městem nenašla. Kvůli nešťastné náhodě byla jako jediná  z pochopitelných důvodů vyloučena. Z několika ukrytých kopií básně se zachovala jen jedna, podle které byla v roce 1945 vytištěna tato kniha.

… Chtěje políbit, jsem škráb…

Vedle tebe seděl šváb!

Možná je mi až těch švábů, myslím těch opravdových švábů, líto. Ale přece jsou symbolem, který vyvolává mrazení, štítivost a žaludeční nevolnost. Tedy podobnost s gestapem příhodná. Nedovedu si představit tu stísněnost a strach, které provázejí kteroukoli válku. Asi není od věci si občas představit tu sílu a všudypřítomný konec. Málo si vážíme toho, co můžeme žít dnes. Nadité balony Kleteb létají nad městy, kolem hlav sviští šípy s jedovatou Pomluvou. Závist má nejjasnější šat a zaprášená Čest sedí pod lupou. … Chtěje políbit, jsem škráb… Vedle tebe sedí šváb!

… Lezou klidně k cizím dveřím,

lezou do polštářů s peřím,…

Ruka ruku tiskne, ústa k ústům plynou, prsteníčky svorně lesklé kroužky hladí. Pohledy tak vřelé zvolna vychládají. Temnota a rány zalézají promptně, jako jehly mrazu do srdcí a dále. Tváří v tvář se rodinám úží počty živých, ústa šokem sešitá pevnou rudou nití. A oni dále  … lezou do polštářů s peřím … a nic jim není svaté.

… Třeba prchal, jak já prchám

švábům, přeludům a mrchám,…

Když těžké boty nad městem zní zlověstným refrénem, ukryješ se do mechu. Do mechu duše, co bubnuje a neztrácí tempo. Do duše, kde se rodí Supernova … Třeba prchal, jak já prchám švábům, přeludům a mrchám,…

NEZVAL, Vítězslav. Švábi. V Praze: Svoboda, 1945. 22 s. Plamen; sv. 2.

Václav Školoud