Home anotace Dávné proso

Dávné proso

0
Dávné proso

JAN SKÁCEL

Po studentských a poválečných básnických pokusech publikovaných časopisecky, se Jan Skácel, jako pětatřicetiletý, zapsal do české literatury svou knižní prvotinou Kolik příležitostí má růže. V dalších sbírkách Smuténka a Metličky se oproti volnému verši, který dosud u básníka převládal, prosazují tradiční strofické a veršové formy. Šestá básnická sbírka nazvaná Dávné proso vyšla po více než deseti letech, kdy byla Janu Skácelovi upřena možnost zcela svobodně publikovat, a to roku 1981. V sedmdesátých letech Jan Skácel publikoval v exilových nakladatelstvích a samizdatu. Až touto sbírkou se navrací do edičních plánů oficiálních nakladatelství. Svojí poetikou se po dvou sbírkách naplněných motivy smutku a existenciálních pocitů vrací k charakteristickým námětům prvních básnických textů. Dávné proso můžeme nazvat sbírkou návratů a bilancí.

Celá sbírka Dávné proso je rozdělena do čtyř oddílů, které se svým názvem zdají být rozdílné, ale souvisí spolu. Patrná je v nich všech čtyřech tématika dětství, domova, rodné krajiny, smrti a lásky.

První oddíl se jmenuje Dětství a kam až dosahuje. V básních zde Skácel trochu, skrytě zvažuje, hodnotí, ale především neuvěřitelně lehce a jednoduše klade verše o svém dětství, ze svého dětství, o našem dětství. Jako kdyby litoval, že ty časy jsou již pryč. Při myšlenkách na ně trpí a zároveň je šťastný, že může vzpomínat.

Tematiku druhého oddílu sbírky předesílá již její název. Krajina s hlavou obrácenou zpátky v básních obsahuje motiv návratu na známé místo. K poetickým cestám zpět nedochází pouze v rovině prostoru, ale i času.

Třetí oddíl Dávného prosa je pojmenován Talisman, dvanáct sonetů pro starou lásku, jejichž hlavním motivem je láska. Jde o nejlyričtější a nejkrásnější část Dávného prosa. Básník se zde svěřuje, když vyznává své city, odhaluje svá pouta k ženě, dětství, andělům, vínu, přírodě, rodné krajině a především k lásce.

 

SONET SE SLAVÍKEM A OBAVAMI

Poznáš až nebudou už slova

jak veliký byl zázrak v tom

že větev vyslovila ptáka

a slavík řekl nahlas strom

A nikým netázaná navždy

po desáté mi odpověz

do jaké hloubky ve snu voní

pod zemí muškát dřín a bez

A nikdy nezeptaná znova

dříve než rukáv ticho schová

zeptej se nač se bojím ptát

Moc toho zbývá nebo málo

co by se za dva lidi bálo?

Když slavík zpívá nemá kdy se bát

Ve čtvrté části díla nazvané Nepatrné rekviem s bílým hranostajem a popravištěm slepic je hlavním motivem smrt. Konečnost lidí a nezadržitelný čas je zde hrozbou a zároveň důvodem k zastavení a přemýšlení o životě. Cyklus osudu je uzavřen, člověk s daným smířen.

Verše Jana Skácela v Dávném prosu jsou lehké a přitom ne lehce srozumitelné. Někdy používá jen volný verš, jindy místy rýmuje. Častá jsou Skácelova čtyřverší. Texty působí velmi rytmicky. Závažná témata vyjádřená tak jasně a přitom ne jasně interpretovatelná, nutí člověka k hlubokému zamyšlení nad sebou samým. V jeho básních není vysloveno vše, skrývá se v nich určité tajemství. Svět Jana Skácela je světem základních životních hodnot, lidských ctností, situovaný do rodné krajiny. Jeho poezie většinou představuje oslavu života v kontrastu i souladu s přírodou zároveň. Skácel se zastavuje v tichých zamyšleních nad různými motivy života. Z jeho poezie čiší harmonie. Používá jednoduchá přitom výstižná vyjádření, překvapuje každým slovem. Skvělá metafora v jeho bohatých básnických obrazech vyvolává úžasné vizuální představy. Jakákoliv sbírka Jana Skácela stojí za přečtení. Pozoruhodné básně, v nichž jsou vykresleny nejen motivy dětství, domova, krajiny, lásky a smrti, svým klidem, citlivostí a střídmostí vystihují autora jako vzácnou a životní hodnoty uznávající osobnost.

Použité zdroje

Primární literatura:

SKÁCEL, Jan. Dávné proso. Brno: Blok, 1981.

Sekundární literatura:

Jan Skácel. In: Slovník české literatury. [online]. © ÚČL AV ČR, 2006–2011 [cit. 2014-4-13]. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=433&hl=sk%C3%A1cel+.

Janoušek, Pavel et al. Přehledné dějiny české literatury 1945–1989. Praha: Academia, 2012. Literární řada. ISBN 978-80-200-2057-4.

KARFÍK, Vladimír. Literatura je čitelná. Olomouc: Periplum, 2002. ISBN 80-86624-03-X.

KOŽMÍN, Zdeněk. Skácel. Brno: Jota, 2006. Ostrovy v proudu. ISBN 80-7217-401-0.

SKÁCEL, Jan, FRIED, Jiří a OPELÍK, Jiří, ed. Vzájemná korespondence. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2001. ISBN 80-7106-485-8.

Denisa Szaffnerová

 

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here